Nový článek
Nový článek
Kategorie

I já děkuji

I já děkuji

 

            Poznal ji za jednoho letního rána, když se procházel po parku, aby zapomněl na další ničemný křik opilého otce. Rukama v kapsách a pohledem do nitra země přemýšlel, jak se všeho zbavit a konečně poznat klid, který tak promlouval z knih jeho života. Nepotřeboval nic jen ten prostý a člověku nutný klid. Jak moc si přál žít bez věčného strachu. Ach otče, ty jsi mi připravil na zemi peklo. Matko, ať je ti zem lehká.

            Sedl si na lavičku, na které seděl celou noc muž beze jména a klimbal se do hudby, kterou slyší jen nemocná mysl. Otevřel knihu a začal číst. Nemohl se však ponořit do slov. Položil ji vedle sebe jako přítele a myslel na lepší svět.

            Pohlédl do jednoho z křoví, když v tu chvíli uslyšel ženský hlas:

            „Nemáte cigaretu?“ ten hlas jakoby mu projel duší. Celý zmrzl a zamžikal. Otočil se a spatřil ji. Otrhaná dívka s věčnou krásou a malebných očí. Znal ji už tisíc let.

            „Nekouřím a taky byste neměla,“ řekl bez ostychu. Tušil, že je to jeho opatrovnický instinkt. Ach matko…

            „Proč myslíte? Jako že bych žila déle?“ řekla s úsměvem a celá se zatočila. Aspoň on to tak viděl.

            „Já nevím. Nevím. Ale neměla byste,“  řekl ji.

Sedla si vedle něj a zahleděla se mu do očí.

            „Něco vám řeknu, ale musíte si to nechat pro sebe zamčené tady,“ ukázala mu prstem na srdce.

            „Jistě,“ poposedl si.

            „Jsem na smrt nemocná. A možná je tohle mé poslední ráno, které zažiji. Ještě nikdo nikdy mně nepolíbil a nedotkl se mého těla. Asi se bojí nákazy. Ale to je nesmysl. Chci vás požádat jestli byste mě nepolíbil. Kamkoliv. Chtěla bych jednou v životě zažít pocit života a ne smrti. Vím, že je to ode mě ošklivé vůči vám, ale vy jste tak…“ odmlčela se. Díval se ji do očí a hledal lesk pravdy. Co když lže?

            Přemýšlel tak zprudka, že se mu zatočila hlava. Viděla to. A lekla se. Ale nestačila zareagovat. Políbil ji přímo na ústa s vášní nevídanou u mladého člověka. Jako kdyby se nikdy nedotkl cizího těla. Cizích rtů. Odtrhl se a pohladil ji tvář.

            „Zemřeme spolu. Já jsem také nevyléčitelně nemocný.“

 

Zpět nahoru