Ke vztahu k výšinám noci

Ke vztahu k výšinám noci

Když hraji na zlatou flétnu v mrákotách hor

střízlivý, však ponořen do mléka vichru

a nechávám padat božské do náručí nor

kam se lidé vracejí: vracejí se domů.

Jsem to já, kdo chápe ostré meče

jenž sekají rozum napadrť .

Ó, ty věčný a marný živote

citem prodchnut jako labuť,

vysmál jsem se ti jako dítě

a dnes unaven z lidských kroků,

stejně šálím tvůj jednolitý zrak.

Ty ubohé oko! vymanil  jsem se z tvých okovů,

zahrad i snů.

Sám ve výšinách nacházím představy

Boha a Bohyně -

a zmatky Šílenců.

Vy mé malé hromádky štěstí

v kapsách zašitých,

klepete se nedočkavostí

až uzříte světlo noci

a lásku nemocných.

Já na dřevěnou flétnu hraji

barevné písně noci,

kdy láskou neplýtvám

ale tvořím z ní kroky:

krůčky do výšin.

Klíčová slova: Noc

Mohlo by vás zajímat:
Most do noci
Šťastné a nebezpečné