Ke vztahu k výšinám noci
8.7.2015 Kultura AdamSeski Original article 3740Ke vztahu k výšinám noci
Když hraji na zlatou flétnu v mrákotách hor
střízlivý, však ponořen do mléka vichru
a nechávám padat božské do náručí nor
kam se lidé vracejí: vracejí se domů.
Jsem to já, kdo chápe ostré meče
jenž sekají rozum napadrť .
Ó, ty věčný a marný živote
citem prodchnut jako labuť,
vysmál jsem se ti jako dítě
a dnes unaven z lidských kroků,
stejně šálím tvůj jednolitý zrak.
Ty ubohé oko! vymanil jsem se z tvých okovů,
zahrad i snů.
Sám ve výšinách nacházím představy
Boha a Bohyně -
a zmatky Šílenců.
Vy mé malé hromádky štěstí
v kapsách zašitých,
klepete se nedočkavostí
až uzříte světlo noci
a lásku nemocných.
Já na dřevěnou flétnu hraji
barevné písně noci,
kdy láskou neplýtvám
ale tvořím z ní kroky:
krůčky do výšin.
Autor: AdamSeskiNahlásit článek