Nový článek
Nový článek
Kategorie

Dílo Adriena de Vriese pohledem studentky

Jedním z mnoha zkrácených textů pro účely studentské práce je rovněž text, který se snažil zmapovat prostředí Valdštejnské zahrady, a upozornit čtenáře na kulturní hodnoty, které se v zahradě vyskytují.

Sochařským dílem Adriena de Vriese jsou v expozici Valdštejnské zahrady především plastiky antických božstev. Na ostrůvku uprostřed vodní plochy je exponováno sousoší „Herkules zápasící s drakem“ (bronz 1590 – 1594). Jedná se o kopii zhotovenou roku 1913 podle originálu pro Rudolfa II., odlitého na Pražském hradě. Sousoší bylo odvezeno z Prahy roku 1648, a vyvezeno do Švédska jako válečná kořist švédskými vojsky. Dnes je sousoší „Herkules zápasící s drakem“ vystaveno na zámku Drottningholmu. Sousoší je význačné umělecké dílo, a oslovuje návštěvníky expozice nejen propracovanými detaily lidského těla, ale také uměleckým tvárněním legendy o Héraklesovi z řecké mytologie. Zájemci o dějiny umění doposud se zájmem studují mytologii starověkého Řecka, a umělecké skvosty jako v případě sousoší „Herkules zápasící s drakem“ z pochopitelných důvodů náležitě obdivují. Sousoší je centrálním bodem vodní plochy, ale jeho významnému postavení dominují také čtyři dílčí sochy soustředěné v jeho těsné blízkosti, předlohou k uměleckému počinu autora bylo vodní božstvo. Zvýšenou pozornost si zaslouží především socha z roku 1625 (bronz) ztvárňující „Sedící vousaté říční božstvo s trojzubcem a se džbánem“, kopie plastiky je z roku 1911 a socha „Neptuna s trojzubcem a se psem“ (bronz 1625 – 1627), kopie originálu je z roku 1910. Sochy vodního božstva byly také v roce 1648 vyvezeny mimo území Českého státu. Originály soch vodního božstva jsou součástí expozice soch Adriena de Vriese na zámku v Drottningholmu na území Švédska.

Dalším umělecky významným dílem Adriena de Vriese je kašna se sousoším „Herkules, kentaur Nessus a Deianeira“ (bronz roku 1622). Sousoší bylo z Prahy odvezeno roku 1648, a dnes je též součástí sbírky vriesových soch na zámku v Drottningholmu, v expozici Valdštejnské zahrady je kopie z roku 1913 podle originálu odlitého na Pražském hradě. Vriesova tvorba uchvátí návštěvníky především detaily lidských těl antického „božstva“, a nelze pochybovat ani v případě sousoší „Herkules, kentaur Nessus a Deianeira“. Rezonující svaly mužských těl jsou obdivuhodné, a tvorba Adriena de Vriese je hodna úcty nad uměleckým studiem nahého lidského těla. Autor soch zachytil dokonalý pohyb postav v trojrozměrném prostoru. Obraz muže zápasícího s Nessusem, který je napůl muž a na půl kůň je skvěle propracované sochařské dílo, ale sousoší „Herkules, kentaur Nessus a Deianeira“ není pouze umělecké dílo, ale autor vyjádřil ve své plastice mytologický příběh o lásce dvou lidí. Kašna se sousoším „Herkules, kentaur Nessus a Deianeira“ je dominantním prvkem Valdštejnské zahrady, který odděluje centrální část zahrady od prostoru, kde se nachází vodní plocha.

Adrien de Vries zachytil pohyb v trojrozměrném prostoru rovněž u soch koní. Umělecké vyjádření anatomie koňského těla uchvátí nejednoho obdivovatele sochařského umění. Práce koňských svalů při prostorovém pohybu dotváří obraz dokonalého zobrazení reality. Vyjádření koňského pohybu není po technické stránce pro mnohé umělce příliš snadnou tvorbou, ale Adrien de Vries tuto uměleckou výzvu s úspěchem přijal. Jedná se o sochu „Kráčející kůň“ (bronz 1607), kopie z roku 1913, a o sochu „Vzpínající se kůň s hadem“ (bronz 1622), kterou sochař Adriaen de Vries věnoval Albrechtu z Valdštejna. Kopie originálu je z roku 1910. Obě sochy jsou součástí expozice podél hlavní cesty v centrální části Valdštejnské zahrady.

 Pozornosti návštěvníků neunikne v této části zahrady ani socha „Venuše a Adois“, příběh neopětované lásky bohyně k smrtelníkovi Adoaisovi. Autorovo mistrné dílo zachycuje nesmrtelný příběh, který ve svém díle zpracoval rovněž anglický dramatik William Shakespeare. Umělecké dílo pochází z roku 1624 (bronz). Z roku následujícího (bronz 1625) pochází socha „Apollón“ . Socha Apollóna zpodobňuje postoj muže s lukem a toulcem. Muž v mírném záklonu střelce odhodlán svým šípem ztrestat zlé úmysly je uměleckým dílem, které neztratilo především pro ženy nesmrtelný půvab hrdinských činů antické mytologie. V řecké mytologii Apollónovy šípy trestaly hřích a neřest. Socha byla odvezena z Valdštejnského paláce roku 1648. Kopie plastiky je z roku 1911.

Neméně významnou sochou je „Bakchus s malým satyrem“ z roku 1624 (bronz), kopie originálu vznikla v roce 1910 nebo plastika „Láokoón a jeho synové“ (bronz 1623). Dále socha „Neptun“ a „Zápasníci“. Originály těchto soch jsou rovněž v expozici na zámku Drottningholmu na předměstí Stockholmu (ve výčtu se jedná o sochu Kráčející kůň, Vzpínající se kůň s hadem, Venuše a Adois, Apollón, Bakchus s malým satyrem, Láokoón, Neptun a Zápasníci).

Mimo prostor centrální části Valdštejnské zahrady stojí v zákoutí zahradní zeleně socha „Triumf ctnosti nad neřestí“ (bronz 1622). Kopie originálu je z roku 1913. Plastika připodobňuje boj ctnosti a neřesti k boji krásné nymfy se satyrem. Nymfa je symbolem ženiny krásy, něhy, ale rovněž ctnosti. Satyr je naopak symbolem marnosti, zhýralosti, ale především sexuálního chtíče. Adrien de Vries zobrazil nymfu jako ženu oplývající ladnými křivkami s nesmrtelným půvabem každé ženy. Satyra naopak zobrazil jako výplod temného podsvětí s odpudivou až nelidskou tváří, ale také tato socha je vystavena v expozici zámku Drottningholmu.

Zpět nahoru