Nový článek
Nový článek
Kategorie

Platební karty aneb malý kousek plastu v naší peněžence

Článek o platebních kartách, který byl původně publikován jako semestrální práce na MÚVS ČVUT.

Platební karty aneb malý kousek plastu v naší peněžence

 

Článek byl původně publikován jako semestrální práce.

Úvod

Tématem této semestrální práce jsou platební karty, historie platebních karet, jejich typy či druhy a také různé ‘příslušenství‘, které je využíváno při bezhotovostním styku. V současné době jsou platební karty nepostradatelnou součástí života, kteréhokoliv běžného člověka. Platební karta je vydávána k běžným účtům a ten je v dnešním světě již samozřejmostí neboť slouží například k výplatě mzdy od zaměstnavatele.

Historie

První zmínka o bezhotovostních platbách pochází již z konce 19. století. V té době, v době rozvoje světového obchodu se začaly vyvíjet poštovní poukázky a cestovní šeky.

Historicky první platební karta přichází před 100 lety, tedy v roce 1914. Platební kartu, která byla jako první dostupná pro širší veřejnost, vydala americká telegrafní společnost Western Union Telegraf Company. Kartu tato společnost nabízela svým vybraným zákazníkům zdarma. Tito zákazníci tak mohli celý měsíc telefonovat a zasílat telegrafy a svou útratu zaplatit na základě faktury právě na konci daného měsíce. Tato platba probíhala pomocí šeků nebo bankovním příkazem.

Dalším významným rokem ve vývoji platebních karet byl rok 1950. V tomto roce přišel Frank McNamara s myšlenkou bezhotovostního placení ve vybraných restauracích, obchodech a hotelech. Založil tedy společnost Diners Club, jejíž klienti měli platební karty sloužící k bezhotovostním platbám právě v těch restauracích, obchodech a hotelech, které uzavřeli s Diners Clubem smlouvu. Klient poté na konci měsíce obdržel fakturu za své útraty a musel jí do 14ti dnů uhradit. Poplatek za platební kartu byl 5 až 10 dolarů ročně. Tento způsob placení se ve spojených státech stal oblíbeným a postupně se začal objevovat také v Evropě.

První banka, která vydávala platební karty téměř v podobě, která je tu dnes, byla The Franklin National Bank se sídlem v New Yorku. Distribuce ani využívání karet však neplnilo očekávání a tak byly tyto karty opět zrušeny.

Úspěch s platebními kartami přišel o několik let později, v roce 1958. Tehdy Bank of America začala emitovat první plastové platební karty, které dnes známe pod názvem Visa (původně název Bank Americard). Tyto platební karty byly v roce 1966 zpřístupněny i dalším bankám. Těmto platebním kartám začala o dva roky později konkurovat další americká bankovní společnost California Bank Card Association jejíž platební karty původně nazývané MasterCharge dnes známe pod názvem MasterCard.

V České republice se lidé platebních karet dočkali až o desítky let později a to především kvůli východnímu bloku. První tehdy ještě československou platební kartu vydala Živnostenská banka v roce 1988. Ještě se ale nejednalo o platební kartu jako je známe dnes, ale byla to tzv. dispoziční platební karta k tuzexovému účtu.

Velký posun udělala o rok později, tedy v roce 1989 Česká státní spořitelna, která vydala historicky první debetní platební kartu v tehdejším Československu. Karta byla určena k výběrům z bankomatu s nastaveným denním limitem 2000 Kč.

Po tomto razantním kroku se na našem území začaly dít v oblasti bankovnictví a tudíž i v oblasti bezhotovostního styku velké změny. Od 90. let provozovala vlastní síť bankomatů Česká spořitelna, která později v roce 1996 přestoupila na stávající strukturu sítě bankomatů.

Opravdový boom v rozvoji platebních karet nastává na začátku 20. století hlavně v letech 2001 a 2002. Od té doby se neustále vyvíjí do lepší a propracovanější podoby, do podoby v jaké ho známe dnes.

Druhy platebních karet

Platební karty jsou nástroje pro bezhotovostní platební styk, které vydávají především banky. V podstatě se jedná jen o malý kousek plastu, který má obvykle standardní rozměry a samozřejmě musí mít určité náležitosti, kterými jsou například identifikační údaje jejího držitele, její datum platnosti, BIN neboli Bank Identification Number - číslo platební karty, logo společnosti vydávající kartu či také název a logo banky, která kartu vydala a další. Čipové karty mají samozřejmě čip. Zadní strana karty je opatřena magnetickým proužkem a také se zde nachází proužek pro podpis. Platební karty mají také své CVC číslo, nebo kód, který je umístěn rovněž na zadní straně karty a slouží k transakcím, u kterých kartu přímo nepoužíváme, takovými transakcemi je například platba kartou přes internet. Proti neoprávněnému používání je platební karta chráněna PIN kódem a na zadní straně také již zmíněným podpisovým vzorem, který patří držiteli karty. V České republice vydávají banky platební karty společností Mastercard, Visa, Diners Club a American Express. Nejvydávanějšími debetními kartami jsou karty Visa a Mastercard.

Platební karty při svém rozdělování podléhají několika kritériím. Rozdělují se podle způsobu zúčtování, podle toho kde jsou použitelné, nebo také podle způsobu provedení. Dalším kritériem pro členění platebních karet je technologie zvolená pro zápis informací.

Rozdělení podle způsobu zúčtování

Podle způsobu zúčtování se platební karty rozdělují na karty debetní, kreditní a charge karty.

Debetní karta je platební karta, kterou banka vydává k běžnému účtu. Tyto karty slouží k bezhotovostním platbám za zboží či služby, také lze pomocí této karty vybírat hotovost. Ten kdo je držitelem této karty však může čerpat peníze jen do výše, které jsou k dispozici na běžném účtu. Zúčtování provádí banka ihned nebo jen pár dní po transakci.

Dalším typem jsou kreditní karty, které umožňují čerpat úvěr od banky a zároveň kartu používat k placení za služby, zboží či také k výběrům z bankomatů. Uživatel této karty čerpá úvěr pomocí revolvingového úvěrového limitu. Karta slouží v podstatě jako nějaká finanční rezerva, kterou držitel karty může čerpat pokud nemá dostatek svých finančních prostředků. K zúčtování dochází po bankou stanoveném období. Úvěr, který je čerpán pak musí být pravidelně splácen. Úvěrový limit je stanovován podle tzv. bonity klienta, výše splátky pak bývá stanovena na jisté procento z úvěru, obvykle ve výši 5 - 10%.

Charge karty jsou podobné jako kreditní karty. Tato karta jejímu držiteli umožňuje nakupovat a provádět bezhotovostní platby bez toho aniž by okamžitě platil. Rozdílem oproti kartě kreditní je, že není čerpán úvěr, ale po obdržení výpisu musí držitel karty toto vyúčtování ihned zaplatit.

Rozdělení podle způsobu provedení

Podle toho jakým způsobem jsou platební karty provedeny se rozdělují na karty embosované a karty elektronické.

Elektronické karty jsou v České republice nejrozšířenějším typem platebních karet. Elektronickou platební kartu lze použít k výběrům z bankomatu nebo také k platbám u obchodníků, kteří mají k dispozici elektronický terminál. Probíhající transakce jsou prověřeny online v kartovém centru. Karty však mají své klady a zápory, kladem u této karty je její nízká cena, poplatky, kartu lze také snadno zablokovat a po tomto kroku je téměř zneužitelná. Zápornou vlastností je její použitelnost u obchodníků, která je v naší republice jen přibližně padesátiprocentní.

Embosované karty mají také magnetický proužek a třeba i čip, aby s nimi bylo možné vybírat hotovost z bankomatu nebo platit přes elektronický terminál. Oproti kartám elektronickým jsou vybaveny také tzv. reliéfním písmem. Na těchto kartách jsou vyraženy identifikační údaje jejího držitele. Touto kartou díky jejímu embosingu lze platit i u obchodníků, kteří ještě nemají elektronický terminál. Platba je provedena pomocí mechanického snímače takzvaného imprinteru, který otiskne všechny údaje vyražené na kartě.

Rozdělení podle použitelnosti

Podle použitelnosti, nebo spíš podle území, na kterém jsou použitelné se platební karty rozdělují na karty domácí a karty mezinárodní. Domácí karty lze používat pouze na území daného státu, karty mezinárodní lze používat jak na tuzemském území tak také i v zahraničí.

Technologie používané v platebních kartách

V oblasti platebních karet je samozřejmostí využívání všemožných technologií, které se s postupem času stále inovují a zdokonalují. Pro širokou veřejnost známými základními technologiemi jsou magnetický proužek a čip.

Na zadní straně platební karty je umístěný magnetický proužek, který slouží jako nějaký disk pro zápis identifikačních údajů. Tento magnetický proužek kóduje informace do tří stop podobně jako páska v kazetě.

O dost bezpečnější technologií, kterou výrobci používají do platebních karet je čip. Tento mikroprocesor má větší kapacitu než magnetický proužek a tak může obsahovat ještě více informací.

Podle typu použité technologie rozdělujeme platební karty ještě na magnetické, čipové a karty hybridní, které používají obě předchozí technologie, tedy magnetický proužek i čip.

Bezúročné období

Kreditní karta je zajímavá možnost pro jejího držitele avšak také velice nebezpečná pokud ji neumíme správně a vhodně používat. Platba kreditní kartou je vlastně půjčka, kterou je potřeba splatit. Klíčové je u těchto karet takzvané bezúročné období, které umožňuje půjčit si peníze bez placení úroků. Toto období bývá dlouhé přibližně 40 až 55 dní. Pokud tedy banka obdrží zpět peníze do data, které stanovila, neplatí se žádný úrok.

V případě nesplacení úroku ve stanoveném bezúročném období se ale platí úrok za celé období, po které byly peníze půjčené. Ve chvíli uplynutí tohoto bezúročného období má také držitel karty povinnost zaplatit alespoň minimální stanovenou částku včetně úroků, které jsou počítány měsíčně.1

Novinky v oblasti platebních karet

Odvětví bezhotovostního styku a také platebních karet se neustále vyvíjí a v posledních několika letech je tento vývoj velmi rychlý. Od vydání první platební karty uplynulo teprve několik desítek let.

Velkým hitem jsou v dnešní době takzvané bezkontaktní platební karty, jejichž počet velmi rychle roste. V České republice jsou vydávány od roku 2011 a možnosti, které přináší jsou velmi populární. Platba probíhá pouhým přiložením karty k platebnímu terminálu a PIN kód je nutné zadávat až při platbách od 500 Kč.

Další možností jak platit bezkontaktně jsou bezkontaktní nálepky, které jsou takovou menší napodobeninou platebních karet. Nalepit jí může uživatel na téměř cokoliv co nosí stále u sebe. Nejvíce oblíbené jsou možnosti nalepení na ­­‘záda‘ mobilního telefonu nebo na klíčenku. Pro takovou bezkontaktní nálepku platí stejná pravidla jako pro bezkontaktní platební karty. Výhodou je také rychlost, která zkracuje čekání u pokladen. Lidem se také zamlouvá, to že jak u bezkontaktních karet tak u nálepek, nemusí dávat kartu z ruky a její používání se pak zdá bezpečnější. Pro starší lidi je pak placení částek pod 500 Kč pohodlnější také v tom, že nemusí zadávat PIN kód, na který si leckdy nemusí hned vzpomenout.

Závěr

Platební karty jsou tedy přínosnou inovací v bezhotovostním platebním styku. V posledních přibližně deseti letech zaznamenáváme jejich obrovský rozmach a také posun dopředu v oblasti technologií, které právě s platebními kartami přímo souvisí. Víme také, že doposud nejbezpečnější a nejlépe využitelná technologie k uchování dat na kartě je čip, který výrobci karet umisťují na přední stranu. Velkou novinkou jsou od roku 2011 bezkontaktní karty, které do oblasti platebních karet, přinesly obrovský pokrok a pro držitele karty také jisté bezpečí a důvěru.

 


 

1 Finance.cz, Co je kreditní karta [online]; dostupné z: http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kreditni-karty/abeceda-kreditnich-karet/co-je-to/ (cit. 22.10.2014)

 

Zpět nahoru