Nový článek
Nový článek
Kategorie

Pes s papírama (2. díl)

Průkaz původu, rodokmen, již zmíněné „papíry“, nebo anglicky pedigree, tím vším se označuje dokument, který u psů plní stejnou funkci, jako lidský rodný list, a ještě mnohé další. Pojďme si ho představit trochu podrobněji.

Pes s papírama (2. díl)

Průkaz původu je dokument na silném papíru velikosti A4 naležato, který se obvykle z praktických důvodů překládá na polovinu. Když ho plemenná kniha (totéž co u lidí matrika) vydá, je vyplněný jen z části, a to z té, kde se nachází výpis čtyř generací předků štěněte. Plemenná kniha, protože jsou v ní zaznamenány informace o všech čistokrevných psech daného plemene, může takový rodokmen snadno sestavit, a stačí jí k tomu hlášení od chovatele, ve kterém jsou uvedeni matka a otec štěněte, předešlé generace pak sestaví ze své databáze. V hlavičce je uvedena kynologická organizace, která dokument vystavila, pro české psy to je Českomoravská kynologická unie nebo její odnož pro lovecké psy – Českomoravská kynologická jednota. V levém horním rohu je barevné logo ČMKU, dále je uvedeno plemeno psa. V pravé části hlavičky je jméno psa, chovatelská stanice, odkud pochází, číslo zápisu (= pořadové číslo psa v českém chovu), pohlaví, datum narození, jméno a adresa chovatele, barva a typ srsti, datum vystavení a dva podpisy – chovatele a někoho z vystavující organizace. Dále se tam nachází (u novějších formulářů) hologram s logem ČMKU.

Pak následuje onen rodokmen, který zabírá podstatnou část této stránky. U jednotlivých psů je vždy uvedeno jméno, chovatelská stanice, číslo zápisu a u prvních dvou, někdy tří generací ještě dosažené úspěchy, jak výstavní, tak pracovní. Nejčastější způsob plemenitby je nepříbuzenská. To znamená, že se v takovémto rodokmenu žádné jméno psa neopakuje. Tento způsob chovu eliminuje rizika, která by mohla ze spojování příbuzných genů plynout. Další způsob je plemenitba příbuzenská, blízká nebo vzdálená. Blízká znamená páření matky se synem, otce s dcerou nebo sourozenců mezi sebou a používá se především při vzniku plemene, kdy je ještě velmi málo jedinců s žádanými vlastnostmi, a je třeba zajistit, aby se tyto vlastnosti co nejlépe uchovaly a fixovaly do dalších generací. Pokud je již plemeno ustáleno a uznáno jako samostatné, nepoužívá se, protože je příliš zdravotně riziková. Vzdálená příbuzenská plemenitba se pozná tak, že se stejné jméno psa objevuje na otcově i matčině straně rodokmenu, ale až ve třetí nebo čtvrté generaci. Používá se pro zvýraznění některé žádané vlastnosti, ale její použití není zcela bez rizika, protože tak, jak se zvýrazňují vlastnosti žádané, se mohou zvýraznit i vlastnosti nežádoucí. Proto je třeba vždy mít velmi dobrý důvod pro to, že se chovatel pro takový způsob chovu rozhodl. Důvod tak vážný, že převáží případná rizika, která z příbuzenské plemenitby plynou.

Druhá strana průkazu původu obsahuje volné kolonky pro zápis důležitých skutečností, které se psa týkají. Na levé straně jsou kolonky pro výstavní a pracovní úspěchy. Na pravé straně je jako první místo pro vyplnění jména, adresy a podpisu majitele psa. Tento podpis spolu s těmi dvěma na první straně je velmi důležitý, protože jedině se všemi třemi podpisy je průkaz původu platným dokumentem. Pod tímto místem je prostor pro zapisování všech dalších důležitých informací, jako je například číslo čipu, výsledky důležitých zdravotních vyšetření, splnění podmínek chovnosti, zařazení do chovu, na druhé straně například vyloučení z chovu kvůli vadě.

Průkaz původu je dokument, který psa provází celý jeho život. Je důležitý při výběru štěněte, jednoznačně psa identifikuje, je jeho rodným listem a osobním dokumentem v jednom. Proto každý, kdo tvrdí, že ho ke svému psu nepotřebuje, připravuje se o řadu cenných funkcí, které skýtá.

Průkaz původu nezavazuje majitele psa k účasti na výstavách nebo zkouškách. To je častý omyl, který bohužel producenti psů bez PP (= množitelé) záměrně šíří mezi laickou veřejnost. Je to omyl, který způsobuje existenci psů, kteří nemají svou identitu, neví se, kdo jsou jejich rodiče, nikdo netuší, zda si nenesou nějaký dědičný problém. V České republice jsou v současné době přibližně dva miliony psů, svůj průkaz původu má pouze čtvrtina z nich. Ti ostatní nemají ani minulost, ani možnost zasáhnout zodpovědně do chovu, tedy do budoucnosti plemene, protože k tomu je potřeba vědět mnoho o minulých generacích. A to bez dokumentace prostě a jednoduše nejde.

Chtějte mít ke svému psímu kamarádovi i dobré informace o něm. Neznamená to pro vás žádné závazky, ale dává vám to množství práv, což je vlastně velmi unikátní. Kdy jindy se vám podaří, abyste dostali privilegia bez povinností?

Zpět nahoru