Nový článek
Nový článek
Kategorie

Svobodní míří do propadliště dějin

Strana svobodných občanů se během posledních několika let stala pevnou součástí politického spektra v České Republice. Zajímavý program a neokoukané tváře oslovili zejména mladé voliče a strana ve volbách do Evropského parlamentu dosáhla svého prvního vol

Především voliče mladších ročníků strana přitáhla na dvě stěžejní témata - velmi liberální přístup k ekonomice a tvrdě negativní postoj k Evropské Unii. Do čela strany cílící hlavně na studenty vysokých škol se postavil mladý energický lídr Petr Mach působící jako typický moderní intelektuál.

Svobodní ve volbách několikrát skončili poměrně blízko k magické hranici 5 %. Letos se jim konečně toto číslo povedlo překonat a Petr Mach se stal europoslancem. A přibližně od té doby se také strana řítí neomylně raketovým tempem do politické záhuby.

Sám Mach se ztrapnil, když před eurovolbami deklaroval, že nezasedne v žádném výboru EP, neboť to považuje za úplatek EU a po volbách se přihlásil ke členství hned ve dvou. A v jednom nakonec skutečně zasedá. To však není největší současný problém strany.

Extrémně vyhraněné názory, konfrontační rétorika, jednorozměrné (v tomto případě ekonomické) vidění světa a také absence elementární slušnosti – to jsou nedostatky, které jsou členům vedení, řadovým členům i příznivcům Svobodných vyčítány stále častěji.

Nejkřiklavějším případem je nedávné prohlášení předsednictva strany k situaci na Ukrajině, podle něhož je Ukrajina uměle vytvořený stát s nepřirozenými hranicemi, který je odsouzen k rozpadu.

S tím souvisí i odmítavý postoj SSO k hospodářským sankcím vůči Rusku. Nad naivní Machovou představou, že „nechat lidi dělat byznys je tou nejlepší politikou k tomu, aby byly i vztahy mezi lidmi z různých národů dobré," si poklepe na čelo každý rozumný člověk, natož inteligentní potenciální voliči Svobodných. Nejde ale jen o předsednictvo.

Při debatě o správnosti zákazu kouření zaměstnanců v závodech Mittal na Facebookovém profilu právníka Pavla Hasenkopfa jeden z příznivců SSO napsal že, „kdyby zaměstnavatel po zaměstnancích chtěl, aby mu po vykonání potřeby vylízali prd*l, bylo by to legitimní,“ neboť zaměstnavatel nikoho nenutí, aby pro něj pracoval. Jeden z mých přátel (taktéž příznivec Svobodných) zase nedávno zcela vážně tvrdil, že si přeje odtržení Prahy od zbytku ČR.

Podobné pomatené výkřiky, hraničící s extremismem, přitom bohužel nejsou z řad lidí spojených se Stranou svobodných občanů ničím výjimečným. Straně to samozřejmě škodí a pokud se nic nezmění, brzy naprostou většinu svých voličů ztratí a zmizí ze seznamu politických subjektů, s kterými je nutné počítat.

Samozřejmě, že mezi se Svobodnými a jejich příznivci najdou i slušní a rozumní lidé – pravděpodobně bude takových většina – nejsou ale zdaleka tolik slyšet. A to je chyba. Jejich méně rozumní kolegové je totiž stáhnou do politického „propadliště dějin“ sebou.

Zpět nahoru