Nový článek
Nový článek
Kategorie

Sorry, ale…

Tak si to guvernér České národní banky Jiří Rusnok pěkně schytal. Před nedávnem v České televizi prohlásil, že důchod by měl být jen pojistka, aby lidé nespadli do bídy, a vzápětí se na něj naši politici takřka bez rozdílu prezentované politické orientace sesypali.

Sorry, ale…

Proti tomuto názoru se ohradil předseda SPD a místopředseda Sněmovny Tomio Okamura, podle něhož má být minimální důchod shodný s minimální mzdou, což se dá zajistit, pokud stát například přestane z veřejných peněz platit všechny politické neziskovky.

Předseda poslaneckého klubu ČSSD Jan Chvojka je přesvědčen, že státní důchod nemá být jen pouhý předstupeň bídy, že stát má lidem, kteří ve svém produktivním věku pracují a odvádějí daně, garantovat důstojnou výsluhu, z níž se dá důstojně žít, nikoliv pouze přežívat.

Podle první místopředsedkyně Pirátů Olgy Richterové se sice nedá očekávat, že by se důchody vyrovnaly platům, ale důchod nemá být dostačujícím jen k přežití, člověk z něj má mít možnost spokojeně žít.

Důchod coby pouhou spásu před bídou odmítl dokonce i premiér Andrej Babiš, podle kterého u nás živoří 730.000 seniorů na hranici chudoby a protože ne každý měl možnost či štěstí si vydělat na vysoký důchod, musíme se o ně a o kvalitu jejich života postarat.

Místopředseda KSČM Jiří Dolejš rovněž s guvernérovými slovy nesouhlasí. Podle něj není důchod chudinská dávka, jež má každému zajistit jen minimum a to ostatní si musí člověk sám zajistit celoživotním snažením. Protože „těžko řeknete člověku, který je dnes starý, že se měl snažit, protože to už nedožene“.

Politici zvaní pravicoví sice souhlasí s tím, že lidé by si na důchod měli především šetřit a neměli by spoléhat na stát, ale podle poslance ODS Jana Skopečka byla Rusnokova slova příliš tvrdá a dalo by se s nimi souhlasit jen v případě, že se to bude týkat jenom těch, kdo dnes nastupují do práce a začínají ekonomicky aktivní život, tedy mohou investovat a připravit se na to. Protože prý není možné hodit přes palubu lidi, kteří dlouhá léta pracovali, se slovy, že si na důchod mají dominantně našetřit.

 

A jediný Rusnokovi blízký názor vyslovil Miroslav Kalousek z TOP 09, podle něhož by si lidé měli raději spořit, protože důchod hrazený z povinného pojištění je skutečně jen pojistka, aby člověk nespadl do bídy, a na vše ostatní si má člověk našetřit, připojistit se. Protože současná úroveň průměrného důchodu ve výši 40 až 41 procent průměrné mzdy bude spíše klesat než růst.

 

Je mi z toho článku (https://www.novinky.cz/ekonomika/467830-duchod-je-jen-pojistka-pred-bidou-rekl-rusnok-a-zdvihl-politiky-ze-zidle.html) smutno. A to hned ze dvou důvodů.

Za prvé proto, že ač mi slizký politik Kalousek, schopný vetřít se k prakticky jakémukoliv korytu, nebyl sympatický nikdy a pan Rusnok se v mých očích zdiskreditoval, když coby guvernér ČNB začal nesmyslně tisknout hory peněz a nakupovat za ně nesmyslně hory eur, čímž našince ekonomicky poškozoval, musím souhlasit právě a pouze s těmito dvěma.

A za druhé…

Za druhé pro to, jak vzácně se shodují kritici považovaní tradičně za nejpravicovější a nejlevicovější. Komunisté a ODS. Podle těch prvních přece nemůžeme říci starým lidem, že se měli snažit za svého produktivního života, podle těch druhých to můžeme žádat až po těch, kdo dnes začínají pracovat a mají tak čas si našetřit, na rozdíl od starší generace.

Což já ale neberu. Protože mně táhne na padesátku a…

… a už na počátku své pracovní dráhy jsem od politiků, namátkou od pana Klause, zcela zřetelně slýchal, že si máme na důchod sami našetřit. A to nejen proto, že budeme mít důchod nízký, ale i proto, že MOŽNÁ JEDNOU NEBUDE MÍT STÁT NA DŮCHODY VŮBEC.

Říkalo se to nahlas už sakra dávno. Už záhy po sametové revoluci. A více než čtvrtstoletí je podle mého názoru dost času na to, aby si lidé našetřili něco na přilepšenou k oné „státní záruce, že neskončí v bídě“.

A nic na tom nemění fakt, že si našinci po řadu posledních let volili populistické politiky, kteří jim tu dávno známou pravdu tak jaksi nechtěli do omrzení připomínat. Že to radši vždycky nějak na dluh zařídili. Což ale nepůjde do nekonečna.

Zpět nahoru