Nový článek
Nový článek
Kategorie

I. Etapa vývoje sociologie - 2. polovina 19. stol. - Období velkých teorií

Do prvního období vývoje sociologie řadíme tři významné teoretiky. Jsou jimi Max Weber (1864-1920), Émile Durkheim (1858-1917) a Karel Marx (1818-1883). Tito pánové položili základ sociologie jako vědy, čímž ovlivnili její další vývoj.

První etapě se také říká období velkých teorií, popřípadě velkých teoretiků. Tyto teorie se většinou nedají dokázat empiricky (Giddens, 2009). Musíme si uvědomit, že sociologie jako vědní obor byl teprve na svém počátku.

Hlavní představitelé I. etapy

Karel Marx (1818-1883)

Sám Marx se za profesionálního sociologa nepovažoval. Zabýval se zejména ekonomií, konkrétně kapitalismem. Nicméně jeho dílo ovlivnilo sociology, kteří přišli po něm. Ve své “amatérské” práci sociologa se věnoval hlavně roztřídění společnosti do tříd a třídním konfliktem. Marx rozdělil společnost na dvě základní skupiny, buržoazii (vlastníci majetku) a proletariát (dělnictvo). Předpokládal, že až dojde k tzv. třídnímu uvědomění (dělnictvo si uvědomí do jaké třídy patří a že jsou vykořisťováni) proběhne revoluce. Postupně se společnost dostane přes socialismus ke komunismu. Nicméně podotýkal, že společnost bude z kapitalismu těžit (uznával produktivnost kapitalistického systému).

Marx také zformuloval teorii historického materialismu. Ta odmítá idee a ideály, které definovali filozofové, jako je demokracie nebo svoboda. Naopak říká, že idee a ideály jsou reakcí na způsob života, zejména způsob výroby.

Émile Durkheim (1858-1883)

Francouzský sociolog, který “přivedl” sociální vědu na akademickou půdu. Při jejím začlenění do univerzitního prostředí vycházel z přírodních věd. Ve svém díle navazuje na Comta (1798-1857) (Šafránková, 2011).

Durkheim se domníval, že jedince utváří společnost. Vycházel z teorií individuálního a kolektivního vědomí, což ho vedlo až ke studiu společenského důvodu sebevražd. Podle Durkheima existují tři druhy sebevražd závislé na společnosti a její vyspělosti. K altruistické sebevraždě se jedinec uchyluje tehdy, když se obětovává ve jménu vyšší hodnoty. Upřednostňuje zájem kolektivu nad svým vlastním. Egoistickou sebevraždu člověk páchá, když se nedokáže srovnat se společenskými hodnotami. S anomickou sebevraždou se můžeme nejčastěji setkat v dobách krize. Jedinec ji volí tehdy, když je frustrován a nenaplňují se jeho očekávání. Egoistická a anomická sebevražda je typická pro moderní společnost z důvodu oslabování kolektivního vědomí.

Kromě tohoto temnějšího tématu se věnoval i solidaritě ve společnosti. Rozlišoval mechanickou a organickou solidaritu. Domníval se, že mechanická solidarita je běžná v primitivních společnostech, zatímco s organickou se můžeme setkat u společností vyspělých. Organická solidarita vznikla jako reakce na dělbu práce.

Max Weber (1864-1920)

Na rozdíl od Durheima se Weber domníval, že sociologii nelze “vystavět” jako přírodní vědy. Pozorované sociální jevy nelze jednoduše zopakovat. Proto se snažil od nich sociologii odpoutat. Kladl důraz na vysvětlování a chápání sociálních jevů.

Podle Webera je nástrojem pro pochopení sociálního jevu tzv. ideální typ, který je zjednodušenou prezentací reality. Je to abstraktní model, který sociolog používá při své práci. Použil ho i při vysvětlování ducha kapitalismu.

Weber se snažil spojit kapitalismus s náboženství. Kladl si otázku proč se zrovna v tzv. západní civilizaci rozvinul. Došel k teorii, že za rozvoj podnikatelství v Evropě může protestantismus. Podle jeho teorie protestanští obchodníci neutráceli za luxus a spotřebu, ale znovu investovali, což vedlo ke kumulaci majetku. Bylo to způsobeno vírou, kterou praktikovali.

Další představitelé I. etapy

Vilfred Pareto (1848-1923)

Je znám především pro svou teorii koloběhu elit. Podle něho by politickému životu měli vládnout lidé vynikající ve svém oboru. Rozeznával tři typy politiků. Idealisty, “sběrače” vavřínů a politiky snažící se pouze obohatit. Tyto skupiny se navzájem doplňují, přijímají nové členy a vylučují zdiskreditované. Podle jeho teorie je věčný boj mezi vládnoucí a nevládnoucí elitou.

Pareto definoval sociologii jako vědu zkoumající nelogické jednání.

Georg Simmel (1858-1918)

Simmel stavěl své dílo na individuální psychologii. Předpokládal, že je společnost výsledkem individuálních interakcí. Na jejímž základě vznikají sociální jevy. Podle Simmela dochází k institucionalizaci. Sociální vztahy se řídí modely a pravidly, které se ale jedinci snaží překročit. Tím jsou znovuvytvářeny a modifikovány.

Simmel se také zabýval vlivem peněz na společnost. Domníval se, že jejich původní účel zanikl a nyní se staly chtíčem, čímž představují zhoubný vliv.

Bibliografie

ŠAFRÁNKOVÁ, J. Sociologie. Praha: 2011, s. 13.

Další literatura

GIDDENS, A. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo 2013, s. 81-90. ISBN 978-80-257-0807-1.
(Aktualizované a rozšířené vydání revidované Philipem W. Suttonem)

MONTOUSSE, M., RENOUARD, G. Přehled sociologie. Praha: Portál, 2005, s. 36-59. ISBN
80-7178-976-3.


Přiznal jsem autorství. Původně publikováno pod jménem Radek Zelený
Zpět nahoru