Nový článek
Nový článek
Kategorie

(To to) Vedeme

(To to) Vedeme

Tak jsme zase jednou na samé světové špici. A jak je u nás už snad přímo tradicí, není důvod nad tímto umístěním plesat. Protože jsme sice nejaktivnější, ovšem v dost hloupém počínání. V tištění peněz.

Naši pánové nahoře tisknou v posledních letech peníze takovou rychlostí, že už jim dokážou úspěšně konkurovat jenom Číňané, oni mistři imitací a bezcenných šmejdů. Sice by se to na první pohled v globálním měřítku nezdálo, ale vzhledem k tomu, jak maličkou zemičkou jsme, jsme si natiskli peněz už až až (https://www.novinky.cz/ekonomika/416674-cesko-je-na-spici-v-rychlosti-tisknuti-penez-kvuli-intervencim-cnb.html).

Od roku 2014 do prvního čtvrtletí roku letošního prý vzrostl objem peněz u nás rovnou o 20,4 procenta. Což je – jen tak mimochodem – ještě o pár desetinek procenta více než v Jižní Africe, jejíž měna i v důsledku takového počínání tratí na hodnotě dost a dost, jak mohu z vlastních zkušeností potvrdit.

A proč si tak naši mocní počínají? Pochopitelně „v zájmu našeho lidu“ a nikoliv v zájmu našeho lidu. Protože se tím má podpořit takzvaná „zdravá inflace“, jež tlačí lidi do nakupování a tím rozhýbává ekonomiku. Protože když se lidé bojí, že jejich penízky budou tratit na hodnotě, raději se jich zbaví, než aby si je šetřili na později, třeba na důchod, který má být v nejlepším případě almužnou.

A že jste kromě posledních dní nezaznamenali takový nárůst množství peněz ve své portmonce? Že vám maximálně něco málo přidali jenom a pouze kvůli volbám, a to rozhodně ne oněch více než dvacet procent? Nedivte se.

Ty peníze se totiž netisknou pro vás, tedy pro nás prosťáčky. Pro obyčejné české lidi je jich škoda. Za takto tištěné korunky se přece nakupují eura pro Českou národní banku. Aby tato měla devizové rezervy měny, jež je rovněž tištěna jako šílená, tedy eur. A teprve to, co zbyde, se rozdá lidem. Většinou těm „nejpotřebnějším“. Tedy těm, kdo si to nebudou ukládat na horší časy, nýbrž kdo to hezky roztočí. Protože peníze se točit musí. Aby se mohlo prodávat a nakupovat, aby se mohlo vyrábět a vyrábět a samozřejmě aby se platily větší a větší daně, jimiž lze pro politický zisk zkorumpovat tu toho a tu onoho.

A tak se tisknou peníze jako o závod. Je jich u nás už tolik, že je vlastně nikdo nechce. Tedy nikdo z těch, kdo už jich má dost nebo aspoň tak nějak akorát a koho živí.

Banky se předhánějí ve snaze vnutit je komukoliv za byť i jen mizivý úrok a naopak zjevně nestojí o to, aby do nich někdo ještě své úspory přinášel, „sociálně slabým“ se platí bydlení a dávky, jež mají nejednou daleko do mravnosti, dlužníkům typu stát už se dokonce platí za to, že si půjčí, u nás na jihu Čech a jistě nejenom zde se opět z gruntu opravují před pár lety od základu opravené silnice, jen aby se v nich peníze utopily,…

A tiskneme a tiskneme.

Pročpak asi?

To už se dá vytušit z výroků našich vedoucích politiků. ČSSD již ústy svého nejvyššího přiznala, že jí není proti srsti vláda s angažováním komunistů, a její „kladný“ koaliční partner chce s komunisty pro změnu opanovat kraje. A pak?

Pak se při podobném stylu hospodaření vrátíme před listopad 1989. Kdy zase bude mezi lidmi spousta „plonkových“ peněz. Lidé budou „bohatí“… jen nebude co si za ty peníze koupit. Protože když je peněz moc, jsou jen dvě cesty, jak z toho ven. Buď se zvednou ceny, aby se srovnala nabídka s poptávkou, což by byla pro dnešní štědré mocipány politická sebevražda, na niž sotva přistoupí, nebo opět budeme (totiž vlastně nebudeme) mít přehršel nedostatkového zboží. Jako za „minula“.

Což je ale našim současným mocným jedno. Protože to nepřijde ze dne na den, z hodiny na hodinu. A než to přijde, užijí si své moci. Díky hlasům „koupeným“ si za vytištěné hory ničím nepodložených peněz. Které se prozatím utápí v eurech nebo cpou do kdekoho. Dokud jim lidé ještě důvěřují. Dokud jsme se nestali takovou evropskou Zimbabwe, v níž už dávno svou vlastní znehodnocenou měnu zrušili. Protože na ni nestačili tisknout další a další nuly. Ale jednou se při dnešním ekonomickém směřování a rekordním tištění peněz takovou evropskou Zimbabwe také staneme.

Leda že by se to vyřešilo jinak.

Jak?

Napadají mne jenom znárodnění majetku, jímž se to „zamázne“, nebo válka.

Vyberte si.

Zpět nahoru