Nový článek
Nový článek
Kategorie

Kdy to EU trkne?

Kdy to EU trkne?

Měl jsem v noci hrozné sny. Převaloval jsem se v děsu ze strany na stranu a nakonec jsem se doslova rozzářil štěstím, když jsem se probudil a uvědomil si, že to vážně nebylo nic než pouhá noční můra.

V onom snu bylo léto a já jako obvykle cestoval do Jižní Afriky. Což ale není nikterak podstatné, protože totéž co mne v onom snu postihlo i ostatní přítomné bez ohledu na to, co měli v plánu oni.

Nastoupil jsem jako tradičně do vlaku směrem na Prahu. A sotva jsem usedl v kupé, byl tu průvodčí. Orazítkoval mi jízdenku a podal mi erární činku s logem Českých drah. Když prý nemám vlastní… A já byl nucen celou cestu vzpírat. Ani na chvilku jsem si neoddechl, protože kdyby mí spolucestující zjistili, že se ulejvám, mohli by to nahlásit a platil bych pokutu.

V naší metropoli jsem pobyl jako obvykle chvilku na Hlavním nádraží. Vzhledem k osobám, jež se v jeho okolí pohybují, to tam nemám nikterak v oblibě, proto jsem se tam zdržel jen minimálně. Jenom abych si koupil lístek na metro a několikrát oběhl halu po nově vybudovaném běžeckém okruhu.

Po nedlouhé jízdě metrem a tramvají, v nichž jsem byl nucen dělat dřepy a kliky, jsem se ocitl v hotelu, který nemohu z důvodu skryté reklamy jmenovat. Do desátého patra jsem byl přinucen vyběhnout po schodech, a to i s krosnou na zádech, a zatímco dříve jsem si na pokoji hlavně srovnával záda před další poutí, tentokrát jsem v něm musel dělat až do rána sklapovačky. Jimž se dalo uniknout leda tím, že jsem čas od času vyšel na balkon.

Druhý den jsem zamířil na letiště nesoucí hezký český název Václav Havel Airport Prague. Ale ta odletová hala už byl jiná než dříve, stejně jako později ta na letišti ve Frankfurtu. Ony haly se proměnily v obří tělocvičny a cestující namísto posedávání na sedačkách nebo jiných činností ukracujících dlouhou chvíli cvičili, až se z nich kouřilo. I já jsem musel. Protože to víte… rozhodnutí Evropské unie…

A v letadlech to bylo snad nejhorší. Protože jenom si to zkuste, sedět v ekonomické třídě, kam do onoho minimálního prostoru mezi sedačkami ještě namontovali rotopedy! A já stejně jako ostatní pasažéři musel šlapat a šlapat. Až do chvíle, kdy bylo kapitánem oznámeno, že jsme opustili vzdušný prostor Itálie a tedy i Evropské unie.

V kterémžto okamžiku jsem se právě probudil.

A přísahal si, že už nikdy nebudu na noc číst takové internetové články, jako ten, jenž jsem si přečetl právě před touto divokou nocí (http://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/who-nedostatecny-pohyb-lidi-stoji-ekonomiku-miliardy-dolaru/r~febd1762549711e682380025900fea04/). A jenž mi dával na vědomí, že prý nedostatek pohybu stojí světovou ekonomiku miliardy dolarů, jichž pozbýváme v souvislosti s léčbou a sníženou pracovní výkonností těch, kdo se málo hýbou. Že kdo se prý hýbe, není tolik ohrožen předčasnou smrtí, kdo sportuje, nemusí se tolik bát srdečních a cévních chorob, cukrovky a rakoviny. A hlavně…

Že nedostatek pohybu zabije skoro stejně lidí jako kouření.

A tak se mi dosud nepodařilo na onen zlý sen zapomenout. Protože to na popud Evropské unie naši politici, často dokonce papežštější než papež, zakázali v údajném zájmu našeho zdraví kouření na nádražích, ve vlacích, metru a tramvajích, ve veřejných budovách, letadlech…

A až si přečtou zmíněný článek a pochopí ho… Bojím se, že EU zasáhne. A že to dopadne jako v oné mojí noční můře.

Protože naši politici přece nedopustí, abychom si svévolně ničili zdraví lenošivým posedáváním.

Bojím se, že je jenom otázkou času, než se pod cedulkami zakazujícími kouření objeví i jim podobné. Znějící dejme tomu SPORTOVÁNÍ PŘIKÁZÁNO…

Zpět nahoru