Nový článek
Nový článek
Kategorie

Studijní pobyt v USA - I. část

Se souhlasem autora publikujeme jeho zápisky ze studijního pobytu v USA. Jedná se o velice zajímavé čtení, které vřele doporučujeme. Články budou vycházet na pokračování s týdenním odstupem. Obrázek doplnila "redakce".

Studijní pobyt v USA - I. část

PŘEDMLUVA

Je deset minut po středeční druhé hodině odpolední tichomořského času dne 12. 2. 2014. Přesněji řečeno o devět hodin méně, než v naší malé kotlině, která si říká Česko a já mám konečně čas sednout si a něco málo napsat. Pro začátek bych chtěl poupravit jeden mýtus, jež se u nás stal za poslední roky velmi populární. Formulován může být více způsoby, ale jeho základní znění je: „Co Američan, to blb, který nemá tušení, co se děje za hranicemi jeho státu a už vůbec nemá šajn, kde co leží.“ Jsem tu sice zatím krátce, ale už teď se mě stihla celá řada rodilých Američanů zeptat, odkud pocházím. Těžko se tomu uvěří, ale zatím jsem se nesetkal s jediným Čechem nebo Slovákem, tedy kromě mého kamaráda, který na mě čekal na letišti a pomohl mi dopravit se na kolej. Proč o tom ale mluvím – na otázku mého původu zásadně odpovídám „I’m from a small country in Europe and I suppose you’ll not know it“. Tím vždy navodím takovou „hádací“, ale kamarádskou atmosféru. Když už začínám cítit, že je na čase přestat dělat vlny a jít s pravdou ven, odpovím tedy, že jsem Čech a pocházím z Česka. A teď to přijde – většina z tazatelů se na mě podívá pohledem, ve kterém se mísí jakési dotčení s údivem, že jsem vůbec schopen si myslet, že by někdo nemohl znát Česko. Možná si teď říkáte něco ve smyslu: „Však to jen tak dělali. To dělám taky, když mi někdo řekne, že pochází z Bangladéše.“ Ale ruku na srdce – víte, jaké je hlavní město Bangladéše? Ti bystřejší z vás už asi pomalu tuší, kam tím mířím. Poté, co jsem řekl, že pocházím z Čech, následovala ve většině případů otázka, zda jsem také z Prahy! Všichni nejen, že zatím věděli, že Česko existuje a kde leží, ale zároveň znají i Prahu a fakt, že je hlavním městem našeho malého státu. Takže žádné Čečensko, ba ani Československo, ale prostě Česko a Praha. Dva nerozdělitelné, světoznámé, historické a krásné pojmy. Proto bych se v tomto případě chtěl ohradit proti tvrzením, které zastávají názor, že Američané nemají o nějaké geografii ani potuchy. Je to skutečně mýtus. Mýtus, který platí alespoň tady, v San Franciscu a jeho blízkém okolí.

TÝDEN PRVNÍ: BRUCE

Další školní den se utvrzuji ve svých slovech o zdejším geografickém a kulturním povědomí rodilých Američanů. Učitel Bruce, kterého naše skupina přijala jako třídního učitele, je velmi zvláštní a zajímavý člověk. Je mu tak třicet roků, má krátké vlasy a knírek. Oblečený je do červeného pleteného svetru, manšestrových kalhot, pod nimiž skrývá tlusté červené ponožky, natažené až po kolena a hnědé kožené polobotky anglického stylu. Zapomněl jsem, že pod svetrem má žlutou košili, ale to je nepodstatné. Seznamujeme se během vyučování a já tentokrát vynechávám svůj „hádací“ fígl a rovnou prozrazuji, odkud jsem. Učitel se mě ptá, jakým jazykem ještě hovořím. Odpovídám, že trochu německy a pak tedy česky. Během rozhovoru se postupně dostáváme k tématu slovanských jazyků a já jsem nucen odsouhlasit, že ruština je jím taktéž. Na otázku, zda si je ruština s češtinou podobná, odpovídám, že si naštěstí příliš nerozumíme. Celkově se snažím působit dojmem, že na tu příbuznost hrdý rozhodně nejsem. Povídám mu, že tady ve Friscu jsem zejména kvůli svému příteli, který sem v roce 1979 uprchl před tehdejším režimem. Dostávám se k roku 1968 a vysvětluji své postoje k tomuto tématu. Po chvíli mě Bruce dostává na kolena otázkou, zda znám dílo našeho literárního velikána, které je do angličtiny přeloženo jako „The Unbearable Lightness of Being“. Byl bych si myslel, že tenhle chlapík pochází z Evropy. Napadla mě Anglie, Irsko anebo Skotsko. Jedná se však o rodilého Američana, který téměř celý svůj život prožil v Los Angeles a sem do Frisca se přestěhoval až teprve před pár lety. S Čechy se ve škole příliš nesetkal, protože já jsem prý jediný po dlouhé době, kdo tu studuje. Můj údiv netlumí ani skutečnost, že toto dílo Milana Kundery zde nedávno běželo v kinech. Bruce si zkrátka dokázal asociovat českého spisovatele, jeho román, dobu normalizace a Česko jako takové. Na konci rozhovoru se mě ještě ptá, zda také pocházím z Prahy. Trochu vyvedený ze svých kolejí překvapeně odpovídám, že ano.

Po škole se vracím na kolej a dopíjím plechovku Heinekenu, kterou mi po příjezdu věnoval Jeon. Kupodivu je stále dobrý a dokonce v něm zbyly i nějaké bublinky. Je úterý odpoledne a večer se chystá v baru na „Sutter Street“ sešlost jazykových škol. Přemýšlím, zda se tam vypravím. Nakonec docházím k názoru, že seznámit se s lidmi z dalších zemí a také rodilými Američany, je vcelku dobrá zkušenost. Říkám si, proč jinak tu vlastně jsem, takže vyrážím!

Text byl původně publikován na Facebooku (https://www.facebook.com/pepa.jedlicka?fref=ts)

Zpět nahoru